Madeira,
část první

English version

[k části druhé] [galerie] [galerie 2]

Dovolenou 2001 jsem strávil s Radkou na jednom moc pěkném ostrůvku v Atlantiku. No a jelikož jsme si dovezli spoustu filmů a zážitků, byla by škoda se s nimi nepodělit.

Co to je, kde to je, jak se tam dostat

Madeira je ostrov kousek na sever od Kanárských, ale nepatří pod Španělsko, anýbrž pod Portugalsko. Má vlastní samosprávu, prezidenta, který projíždí s doutníkem ostrov a parlament, vládnoucí asi 300 tisícům obyvatel. Je elipsoidní a rozloha je tak asi "beskydská" -- 20km na šířku a asi 50 na délku. Na této ploše je ale seskupení všeho, od subtropů a středomořského podnebí až po hornaté masívy, vnitřní pohoří má okolo 1500m. n. m. Severněji je ještě ostrůvek Porto Santo, kde je také pár obyvatel, a jediná písečná pláž celé oblasti, zato 6km dlouhá. Na Madeiře samotné je jen pár kamenitých pláží, tak na úrovni severního Chorvatska. Na Madeiru se totiž nejezdí koupat, ale koukat. Hojně toho využívala starší anglická šlechta a také podle toho vypadá chování číšníků a vůbec obyvatel -- procento Homolkovitých, ev. paštikářů je opravdu minimální.

Platí se zde portugalskými Escudos, nejlepší kurz byl přes DEM, ale když jsem vybral z bankomatu, zjistil jsem, že je to ještě levnější -- kurz 1Kč == 6 Escudos (dneska už se jedná samozřejmě o EURO)

Cestovních kanceláří pořádajících dovolenkové pobyty na Madeiru moc není, my jsme letěli s Fisherem, který avízoval pobyty první sezónu. Hotel byl výborný, restaurace (měli jsme polopenzi) byla superlativní, na jednoho to stálo cca 30 tisíc, utratili jsme okometricky dalších 45.

Odlet/přílet

První den bez počítače.

Odjeli jsme ráno Pernerem do Prahy, prošli se minimalisticky Prahou a odjeli na Ruzyňské letiště.

První a poslední problém, který jsme museli vyřešit. Existuje sice docela solidní síť autobusů, a taxíky nejsou drahé (do města a okolo asi 400 - 500Kč) ale vlastní auto je vlastní auto. Půjčili jsme si tedy z Discount-rent-a-car VW Polo a druhý týden jezdili sem a tam. I když máme oba rádi serpentiny a cesta po horách či po sněhu nám nedělá problémy, trvalo mi celkem dost dlouho, než jsem si zvykl vytáčet motor a vyhýbat se na centimetry s autobusy. Na ostrově je totiž jen jediná "dálnice", tam je možné zařadit semtam i pátý převodový stupeň, spousta dlouhých tunelů (i s křižovatkami), jinak jsou cesty úzké, klikaté a velmi strmé. Mimochodem, na dálnici jsou občas nájezdy, kde až posledních pět metrů vidíte na cestu... Když už jsem si myslel, že jsem se dostatečně vyrovnal místním Portugalcům, našla se nějaká míchačka na beton nebo autobus, který nás v serpentinách bravurně předjel a zmizel v dáli. Jednou jsme sjížděli jakousi obousměrnou, ale prakticky jednosměrnou ulici, kde nebylo NIKDE možné uhnout a s perlícím se potem na čele jsme se nakonec dostali až na cestu pro jeden a půl automobilu, když jsme předtím sklopili zrcátka, Dva dny potom jsme jeli kolem toho výjezdu a z uličky odbočoval obrovský zájezdní autobus... po několika škrtnutích zrcátky jsem si nakonec na vyhýbání zvykl. Paní/slečna z půjčovny, která nám auto dávala, říkala: "Don't care about the scratches." Tak tak. To se mi naštěstí nepovedlo, ale i tak přibylo pár malých škrábanců, jak zaparkovaného prťavce někdo objížděl. Portugalci samotní jsou vynikající řidiči, speciálně řidiči autobusů a taxíků, a velmi velkorysí.

Naučil jsem se dokonale pracovat s převodovkou a spojkou -- do kopce podřazovat na dvojku (3.5, ev. 4 000 otáček) nebo taky jedničku, s kopce pak trojkou a dvojkou držet auto v mezích slušnosti. Jestli někdo máte zájem naučit se jezdit po horách, lepší místo neznám.

Nakonec jsme najezdili asi 900km, což je na jeden týden a ostrov mající napříč 50km docela slušné.

* kdo nezná Červeného trpaslíka, měl by si najít jeho druhý díl.

Funchal je hlavní město, kde je soustředěno asi 100 000 člověků, tedy zhruba třetina obyvatel. Taktéž je tady 99% hotelů a kulturních zařízení, jako např. kostely, parky, obchodní centra apod. V historii nejsem bohužel tak zběhlý jako ve focení, ale je docela zajímavá (viz oficiální web) Architektura má něco po Španělích, něco po Portugalcích, podle toho, kdo právě ostrov okupoval :-)

Zahrady, zahrady, zahrady

Zahrady jsou jednou z největších atrakcí ostrova. Všechno tady roste i kdybyste nechtěli, cokoliv vám upadne na zem, druhý den vyraší. Přímo ve Funchalu je několik věhlasných zahrad, my jsme navštívili dvě.

Zahrady Monte Zahrady paláce Monte jsou poměrně rozlehlé, každá část je věnována jiné zeměpisné lokalitě a je samozřejmě v jiném stylu. Moc se nám tam líbilo, až jsme nějak zapomněli opustit areál... vysvobodily nás naštěstí holky, které zavíraly a uklízely restauraci. Byli jsme toho dne opravdu poslední návštěvníci. Vstupné bylo nejdražší, jaké jsme na Madeiře zaplatili, ale stálo to za to.	(c) Radka
	(c) Radka
(c) Radka	Druhá zahrada byla vlastně botanickou stanicí, kterou zde provozují rakušané. Specializují se na orchideje, a asi tři velké skleníky jsou přístupné za mírný poplatek veřejnosti. Zase jsme se tady zapomněli na několik hodin, Radka se vyřádila se stativem a makrem a já jsme taky neodolal a nadělal nějaké ty dokumentární.

Abychom se trochu seznámili s ostrovem, vyrazili jsme na dva výlety přímo s průvodcem. První byl autobusový typu "Paříž za jeden den" v tomto případě tedy "Madeira za jeden den", který tady ani nezmiňuji, protože užitek z něj prezentuji vlastně všude okolo. Udělali jsme si obrázek o velikosti ostrova, atrakcích, dopravě apod. Ten druhý vedl pěšmo po horách a účel měl být stejný, tj. okoukat, kde jak a kudy. Zjistili jsme, že odpoledne je na horách hustá mlha, že se počasí mění, jak se na hory sluší a patří, poměrně skokově, že se dá chodit docela pohodlně, že semtam číhá propast, no a hlavně že jsou zde opravdu úžasné skalní útvary, obsypané spoustou kytiček.

[k části druhé] [galerie] [galerie 2]