Připravil jsem další várku fotek... ne že by nebylo co dávat na web (nebo kamkoliv jinam), ale nějak na to není čas. Naše nové torpédo (child verze 2.0) je totiž naprosto ŠÍLENÉ a fotky nejsou právě vypovídající. Ideální je video, kterých už jsem pár na mobil natočil. Leze kamkoliv, houpe se za konečky prstů, a každou sekundu se situace mění. Je mi jasné, že šedivět začnu podstatně dříve než jsem předpokládal. Co se týče fotek, je stejně fotogenická jako naše kulítko verze 1.0, rozdíl je v tom, že původní verze mluví a mluví (velmi sofistikovaně), verze 2.0 "se nezakecá" a stejnou porci energie vkládá do raubířin. Zachytit tedy ostrý obraz dá dost práce, navíc foťák v ruce znamená omezenou možnost ji chytat nebo brát věci z rukou.

Tak na úvod dvě typické fotky našeho raubíře - skákání na židli a tzv. "hlavoprd". K přemetům má zdatně nakročeno. Ani gram tuku, všechno čisté svaly. Občas jí říkáme Arnold, občas Segal - podle ironického úsměvu, který nasadí těsně před nějakým hrozitánským průšvihem. Například na fotce dole si povšimněte košile na zemi - je to jediná cesta, jak zabránit větší bouli na hlavě (tyto situace komentuje Adámek svým typickým monologem "A jéje! To je kalamita! Zase pojedeme na traumatologii, zase pojedeme na rentgen!")

Adámek sám už delší dobu prochází "militaristickým obdobím" a shromažďuje zbraně. Někdy je i používá, posledně se mi bezelstně přiznal "Když jsem byl v létě za domem se stříkací puškou, viděl jsem, že je otevřené okýnko... tak jsem vzal pušku a STŘÍK STŘÍK stříkal jsem do okýnka! A pak tam byl binec!"

Důležité jsou samozřejmě chvilky strávené společnou činností...

Nakonec pár fotek, ke kterým mě nic vtipného nenapadá, prostě jsou hezké.

Budeme se samozřejmě těšit na nášup!